Z města na paseku.
Dva pasekáři, jedna vizsla, stádo ovcí a jeden velký sen.
Vracíme život 150 let staré pasekářské usedlosti v Beskydech.
Návrat k obyčejnému životu.
Kamarádi, přátelé a kolegové,
po letech mezi poradami, termíny, projekty a tabulkami jsme se rozhodli zpomalit. Jak se ukazuje, vybrali jsme si k tomu poněkud pracný způsob. Na horské pasece v Beskydech postupně budujeme nový domov, malou farmu a život o něco blíž přírodě, horám a věcem, které dříve bývaly samozřejmé. Máme pořádný kus lesa, velkou louku, horu postavenou skoro na výšku a hlavně seznam práce, který se záhadně prodlužuje rychleji, než ho stíháme škrtat.
Obnovujeme 150 let starou pasekářskou usedlost a postupně jí vracíme život. Přitom zjišťujeme, že zpomalit rozhodně neznamená mít méně práce. Jen jsme tabulky vyměnili za dřevo, seno, nářadí a věčně zablácené boty. Ne všechno tady voní romantikou horských západů slunce. Častěji spíš senem, mokrým psem a čerstvě nařezaným dřevem. A někdy také něčím, po čem je lepší příliš nepátrat. Život je tu možná obyčejnější, ale rozhodně ne jednodušší. A možná právě proto nás tak baví.
„Některá místa člověk nevlastní.
Jen o ně chvíli pečuje.“
Příběh jednoho místa.
Soláň nás přitahovala už dávno předtím, postupně jsme ale pochopili, že tu nechceme být jen víkendovými návštěvníky. Chceme se stát součástí tohoto místa a pokračovat v příběhu, který začal dávno před námi.
Nechceme na pasece budovat všechno od začátku ani ji proměnit k nepoznání.
Obnovujeme starou usedlost, vracíme život pastvinám a postupně vytváříme zázemí pro zvířata. Pomalu, poctivě a s respektem k tomu, co zde po sobě zanechaly předchozí generace. Na horách má navíc každý náš plán ještě jednoho společníka: počasí. A to mívá poslední slovo. Učíme se proto méně poroučet a více naslouchat — přírodě, místu i zdravému rozumu.
Zde se učíme
Respektu k přírodě a počasí
Trpělivosti, když nic nejde podle plánu
Životu bez spěchu, zato s nekonečným seznamem práce
Radosti z věcí, které fungují napoprvé
Péči o zvířata, která mají vlastní názor
Život na farmě
Každý den na pasece začíná trochu jinak. Někdy ranní mlhou nad pastvinami, jindy štěkotem psů, zvukem kopyt koní nebo deštěm, který během chvíle změní všechny plány. Život v horách člověka rychle naučí, že přírodu není potřeba řídit — stačí ji respektovat.
Soláň bývá často označován jako „Valašský Olymp“ nebo také „vrch umělců“. Už desítky let sem jezdili malíři, spisovatelé a lidé, kteří v Beskydech hledali klid, inspiraci a trochu jiný pohled na život. A člověk tady opravdu po chvíli pochopí proč.
Život kolem zvířat, pastvin a hor není útěk od práce. Spíš jiný druh práce. Takový, kde člověk večer sotva cítí záda, ale zároveň má dobrý pocit, že den nestrávil jen mezi zdmi a obrazovkami.
Postupně se naše malá horská farma stává domovem pro koně, ovce a psy — a místem návratu k věcem, které dříve bývaly samozřejmé.
Naše soukromí
Farma na pasece pro nás není hotel ani víkendový resort. Je to dlouhodobý životní projekt, do kterého investujeme obrovské množství času, energie i financí. Farma, zvířata a celé zázemí vyžadují každodenní péči, práci a zodpovědnost.
Vážíme každé návštěvy, kterou sami pozveme a naplánujeme. Zároveň ale prosíme o respekt k našemu soukromí a pochopení, že spontánní či samozvané návštěvy nejsou možné.
Chceme, aby si toto místo zachovalo svou atmosféru, klid a opravdovost. Nejde jen o krásné výhledy a romantiku Beskyd, ale také o poctivou práci, péči o zvířata a prostor pro naše soukromí.
A upřímně — někdy místo kávy pro návštěvu zrovna naháníme ovce. Děkujeme za respekt a pochopení.
Příběhy z paseky
